Ve dnech 11. až 13. září jsme se jako žáci primy účastnili adaptačního kurzu v Jesenici u Rakovníka.

Naše cesta začala v pondělí ráno v Blovicích a byla trochu komplikovaná. Zažili jsme výluku, 2x přesedali a hodinu čekali na poslední spoj, ale i tuto dobu cesty jsme s panem učitelem Ivem Barcou a paní učitelkou Hanou Tlapovou již vyplnili vyprávěním o sobě.

Z nádraží v Jesenici jsme poslední kilometr do tábora museli ujít pěšky. Po příchodu jsme se šli naobědvat - vařili tam velmi dobře. Pak jsme se rozešli do chatek, které nám byly mezitím přiděleny. Nečekali jsme žádný luxus, ale ubytování bylo pěkné. Každá chatka měla svoji koupelnu.

V podvečer jsme se pustili do vymýšlení pravidel třídy. Nejdříve ve skupinkách po pěti, pak po patnácti a nakonec jsme byli jedna velká třicetičlenná skupina. Spát jsme šli nakonec až po deváté večer, když už byli všichni unavení. Pravidla jsme dopisovali ještě další den ráno.

Potom jsme hráli důvěrové hry. Posílali jsme si kamaráda, který nám věřil, že ho nenecháme spadnout, mezi sebou. Vyvrcholilo to tím, že jsme pozpátku padali spolužákům do náruče. Dělali jsme i různé aktivity, které nás sbližovaly. Hráli jsme disk-golf nebo například štafetu básniček.

V podvečer jsme kreslili strom dobrých a špatných vlastností. Strom jsme měli nakreslit jedním tahem, ale museli se na tom podílet všichni.

Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme si fixu předávali jako štafetu a každý jsme nakreslili část. Pak jsme vystříhali ovoce, na které jsme napsali vlastnosti, které ve třídě chceme, a listy, na které jsme napsali vlastnosti, které ve třídě nechceme.

Poslední den kurzu jsme hned po snídani vyrazili na vlak. Když jsme v Blatně opět hodinu čekali, hodnotili jsme kurz. Shodli jsme se na tom, že se nám všem líbil. Potom jsme si anonymně na papíry, které jsme měli všichni přilepené na zádech, psali navzájem poděkování. Domů jsme se vraceli již jako parta kamarádů.

Paní učitelce Tlapové a panu učiteli Barcovi náleží poděkování za skvělou přípravu a organizaci celého kurzu.

Adam Herout a Eliška Karpíšková, Prima