Leden roku 1942 znamenal pro Blovice ztrátu. V tomto měsíci totiž byli z Blovic deportováni blovičtí Židé. Byli deportováni, aby se už nikdy nevrátili. A nezbylo po nich téměř nic. Zmizeli v dějinném procesu, který se nazývá šoa - katastrofa. Zavzpomínat na oběti šoa v Blovicích bylo možno také díky Festivalu židovské kultury 10.- 14.4. Na přípravách a průběhu některých akcí se podíleli i žáci našeho gymnázia. Pomáhali s dohledem na výstavě Motýla jsem tu neviděl, další výstavu výtvarných prací připravili, zpracovali prezentaci o židovských obyvatelích Blovic a také se účastnili pietního aktu pokládání kamenů zmizelých. Jsem velmi ráda, že naši školu navštěvují tak šikovní a činorodí mladí lidé.

13. dubna se kvarta vydala do Nepomuku, kde se zúčastnila exkurze v muzeu ČSLA a na zámku Zelená Hora. Akce byla zaměřena především na dějiny 20. století, konkrétně na období pobytu ČSLA na Zelené Hoře. Žáci se prostřednictvím výkladu a výstavy seznámili s životem vojáků konajících službu v ČSLA, s jejich vojenským, ale i každodenním vybavením či s historií zámku Zelená Hora od jeho založení po současnost. Informace odborného rázu byly doplňovány příběhy a osobními zkušenostmi průvodců paní Liškové a pana Petra, kterým za to patří velký dík. Poděkování patří také panu Novákovi a rodině Klausových, kteří nám umožnili vstup jak do sýpky Šternbernského dvora, tak do prostor zámku Zelená Hora.

Na oběti šoa dne 13.4. vzpomínali i žáci tercie a septimy Gymnázia Blovice, kteří nejprve v Plzni navštívili v Národopisném muzeu velmi pěkně připravený vzdělávací program Stopy zmizelých, a poté je paní Jiřina Dolanská provedla Velkou synagogou v Plzni.

Žáci tedy dostali příležitost k přemýšlení o osudech lidí, kteří jen díky svému původu byli odsouzeni k smrti. Nádherný prostor Velké synagogy určené pro více než dva tisíce věřících, kteří z Plzně zmizeli, těmto úvahám dodal i konkrétní rozměr.

Nezbývá než doufat, že tento program jim pomohl pochopit toto obtížné dějinné období opět o něco lépe.

10. dubna kvinta navštívila výstavu Mezi řádky v Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích. Výstavou, která mapovala přenos informací a s ní i spojený vývoj písma od starověku po současnost, provázela přímo autorka výstavy, paní Šťastná. Součástí celé akce byla také exkurze do muzejní knihovny či rukodělná dílna, kde si žáci mohli vytvořit vlastní iniciály. Zlatým hřebem potom byla prohlídka listiny Oty III. z roku 994, která je nejstarší písemností uchovávanou na území České republiky. Žáci z muzea odcházeli plni dojmů, za což patří dík všem zaměstnancům muzea, kteří jako vždy připravili perfektní program.