V pondělí 2. června 2025 se žákyně a žáci 3. ročníku a septimy zúčastnili přednášky o prevenci rakoviny prsu. Problematikou zúčastněné provedla Mgr. Simona Šípová, MBA, edukační sestra Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň.

Přednáška byla velmi zajímavá a poučná. Přítomní se dozvěděli, jak důležité je samovyšetření, jaké jsou první příznaky této nemoci a jak probíhá léčba. Paní Šípová vše vysvětlila jasně a srozumitelně a mluvila otevřeně i o vážných tématech. V průběhu jejího výkladu a také v jeho závěru bylo možné se na cokoli zeptat.

Tato přednáška byla velmi užitečná a přiměla mladé lidi více přemýšlet o vlastním zdraví.

3. ročník

V pátek 25. dubna se v aule Západočeské univerzity v Jungmannově ulici v Plzni sešlo všech pět družstev, která zpracovávala zajímavé životní osudy. Po osudech skautského nadšence Vojtěcha Holuba z Plzně pátrali žáci z Gymnázia Luďka Pika a životní osudy březnického rodáka lékaře Jiřího Motáně, jehož tatínek lékárník za války pomáhal lidem vězněným v koncentračních táborech i partyzánům, představili žáci 34. ZŚ v Plzni. Projektantku Hanu Rackovou z Nezvěstic, která zavzpomínala na srpen 1968, zpovídali žáci ZŠ Nezvěstice. Výtvarnice, sochařka a designérka Eva Roučka se podělila o své životní osudy se žáky z Gymnázia a SOŠ Rokycany.

Naši žáci z Gymnázia Blovice se věnovali osudu pana Zdeňka Svitáka, jak už jsme informovali ve článku Josefíny Velíkové v minulém čísle, který byl omylem připsán Dagmar Dindové.

Prezentace sice začínala až v 17 hodin, ale na generální zkoušku jsme byli pozváni už na tři čtvrtě na tři. Dvě hodiny času se zdály býti na začátku dlouhé, nicméně jsme za ně nakonec všichni byli vděční a samotná prezentace pak už běžela jako po másle.

Celým večerem nás provázel moderátor Jaroslav Kůla, který si na pódium zval organizátory projektu, jednotlivá družstva i hudebníky, kteří zpříjemňovali atmosféru. Na začátku mluvil ředitel plzeňské pobočky Paměti národa pan Jiří Kunc, po jehož promluvě následovalo hudební vystoupení dětí ze ZUŠ Sokolovská - Gabriela Königsmarková (příčná flétna), Václav Komaňski – (akordeon) a Rozalie Schwarzová (příčná flétna).

Osvěženi hudbou jsme pak sledovali žáky zúčastněných škol při představování jejich pamětníků, kteří se tentokrát mohli zúčastnit všichni a na konci každého představení byli pozváni na pódium, kde dostali malou pozornost, poděkovalo se jim za jejich účast v projektu a vyfotili se společně se žáky.

Osudy všech pěti pamětníků byly nesmírně zajímavé a mnohdy velice pohnuté. Bylo na nich velmi dobře vidět, že velké dějiny mohou ovlivnit životy obyčejných lidí někdy bohužel velmi nemile. O to víc jsme museli obdivovat nezlomnou vůli lidí, kteří se dokázali přenést přes nepřízeň osudu, a zanechat za sebou v životě něco dobrého pro ostatní.

Ke slovu se v aule Západočeské univerzity dostali všichni – účastníci projektu, pamětníci i učitelé a lektoři, kteří žákům při odkrývání a zpracovávání životních osudů našich sousedů pomáhali. K jednotlivým výstupům se vyjádřila také tříčlenná porota skládající se z novinářů, pedagogů a historiků. Všichni jsme si vyzkoušeli, jaké to je odpovídat na nečekané dotazy všetečného moderátora, a tak byl následující raut velmi vítaným zakončením náročného dne.

Na konec tohoto článku si neodpustím zmínku o tom, jak jsou osudy lidí propletené. Jednou z členek poroty, která posuzovala jednotlivá zpracování pamětnických osudů a jejich prezentace byla i Lenka Dvořáková – zástupkyně šéfredaktora zpravodajského portálu Roklen24.cz, která je shodou náhod dcerou spolupracovníka našeho pana Svitáka z dob jeho zaměstnání v Západočeském truhlářském družstvu a vyřídila mu pozdrav od svého otce.

Naše žáky rozhodně potěšilo, že je v tento náročný den přišli podpořit jejich rodiče, třídní učitelka Pavlína Fialová i paní ředitelka Lada Kotlanová. Doufáme, že se závěrečná prezentace všem líbila, a já za sebe doufám, že i další skupinka žáků bude příští rok pracovat se stejně velkým zápalem jako moji letošní „pamětníci“.

Důl, jehož stěny září bílou barvou kaolínu nás překvapil nejen labyrintem až 700m dlouhých chodeb, ale i výškou stropů místy očouzených plamínky karbidových lampiček, kterými si před více než 150 lety svítili kopáči při dobývání kaolínu. Dozvěděli jsme se řadu informací o těžbě a zpracování kaolínu, vyzkoušeli si akustiku sborovým zpěvem, prohlédli si zimoviště netopýrů a vyfotili se s kamenem zářivcem, který zde zůstal po natáčení pohádky Tři princezny. Na závěr jsme si prošli naučnou stezku Pod zemí.

Byl to skvělý zážitek!

Minulý týden odjížděla naše škola na dlouho očekávanou exkurzi do Švýcarska. Dne 12. května jsme se všichni, těsně před půlnocí, sešli na vlakovém nádraží v Blovicích, kde na nás čekal autobus. Po naložení všech našich zavazadel a cestujících jsme se mohli začít těšit na to, co nás za pár hodin čeká! Jeli jsme celou noc s přestávkami přes Českou republiku, Německo, až jsme nakonec dorazili do našeho cílového místa ve Švýcarsku.

První zastávka, která nás čekala, byly Rýnské vodopády, které jsou největšími evropskými vodopády a naleznete je poblíž města Schaffhausen. Naprosto nádherné výhledy na dechberoucí masy vody se nám naskytly hned po pár chvílích chůze. Po hodině jsme se odebrali zpět do autobusu, kterým jsme se vrátili kousek za hranice do Německa, kde nás čekala prohlídka velmi známého města Kostnice. Mohli jsme vidět promenádu u Bodamského jezera, známou katedrálu nebo i památný dům mistra Jana Husa. A naše poslední zastávka dne bylo město Lucern, které jsme si pořádně prošli. Město se rozkládá na břehu jezera Vierwaldstätter See. Přešli jsme známý most Kappelbrücke a viděli Lví památník, jezuitský kostel a spousty dalších zajímavostí. Po celém dni jsme se opět naším autobusem vydali na ubytování, které bylo kousek za švýcarskými hranicemi ve Francii.

Ráno nás čekala skromná, ale za to velmi chutná snídaně a opět jsme se mohli vydat za zážitky. Dojeli jsme k letovisku Montreux, kde jsme měli možnost projít se na nádherné promenádě s překrásným pohledem na Ženevské jezero a hory. Toto letovisko je známé i pobytem mnoha hudebních skupin včetně skupiny Queen. Na promenádě proto můžeme najít sochu Freddieho Mercuryho, který měl údajně letovisko velmi rád. Poté jsme přejeli do města Lausanne, které leží na severním břehu Ženevského jezera. Tam jsme mohli navštívit jedinečné Olympijské muzeum s překrásným parkem, sochou Emila Zátopka a mnoha olympijskými exponáty. Na pozdější odpoledne jsme se přesunuli do města Ženeva. Prohlédli jsme si společně historické centrum a také jednu z místních dominant, vodotrysk Jet d´Eau. Poté jsme měli něco volného času na vychutnání zdejší atmosféry a k večeru jsme se opět odebrali do Annemasse, místa našeho ubytování.

Poslední den jsme opět začali menší snídaní a odjeli do malého městečka Broc, kde se nachází čokoládovna Maison Cailler. Zde jsme se během interaktivní prohlídky seznámili s historií čokolády a její výroby a v závěru jsme všichni ocenili lahodnou ochutnávku zdejších pralinek. Po nákupech čokoládových produktů jsme popojeli do nedalekého městečka Gruyéres, jednoho z nejhezčích švýcarských městeček, které je proslavené nejen svojí malebností, ale i výrobou známého sýra. Společně jsme navštívili právě tuto sýrárnu. A opět jsme si mohli nakoupit, tentokrát nějaké sýry. Na samý konec našeho putování Švýcarskem jsme navštívili hlavní město Bern. Viděli jsme medvědy žijící ve výběhu na okraji města, průzračnou řeku Aare a nádherné historické centrum. Poté už jsme opět společně jeli zpět domů, do naší krásné České republiky.

Mohu říci (a určitě mluvím i za ostatní účastníky), že jsem si cestu Švýcarskem neskutečně užila. Tato exkurze byla pro nás nejen zážitek, ale bude i nádhernou vzpomínkou na gymnázium - a to na celý život. Chtěla bych poděkovat paní učitelce Mileně Durasové, díky které se tento výlet mohl uskutečnit, a také zbytku pedagogického dozoru, který tvořily paní učitelka Jana Drhová a bývalá paní ředitelka gymnázia Marcela Šustrová. Velké díky patří také našemu průvodci a nesmím opomenout skvělé řidiče našeho autobusu. Díky všem těmto lidem jsme bezpečně, v klidu a se spoustou zábavy mohli objevovat krásy této evropské země.

Ema Jurášová, septima